Uherské Hradiště - 1. FC Slovácko, 1. FC Brno, česká reprezentace do 20 let a TJ Sokol Nedakonice. To je celkem slušný výčet na jednoho fotbalového trenéra v průběhu letošního roku, co říkáte? Roman Sklenář z Uherského Hradiště dobře ví, jak tvrdé jsou trenérské lavičky u těchto mužstev.
Během letošního roku koučoval zápasy v egyptské Alexandrii nebo třeba v Ostrožské Lhotě.
1. FC Slovácko: očekávaný konec po neúspěšné sezoně
Letos v létě ho po třinácti letech trénování v Uherském Hradišti, kde začal svoji profesionální trenérskou kariéru, čekalo velmi nepříjemné překvapení. Dorostenci se v první lize zachránili až administrativní cestou, a tak se daly tušit změny. Sportovní ředitel Slovácka Vladimír Krejčí si ho k pohovorům zavolal o hodinu dřív než ostatní trenéry. „Já už jsem to tušil, když si mě pan Krejčí s panem Pojezným zavolali spíš než ostatní, že to padne na moji hlavu.“
Jeho nepříjemné očekávání se naplnilo do puntíku. Jako šéftrenér Sportovního centra mládeže musel po neúspěšné sezoně odejít.
„Byl jsem sice šéftrenér, ale prakticky jsem neměl žádné pravomoce. Ty byly na Jiřím Chytrém, který pracoval u A-mužstva a později u juniorky. Neměl jsem vůbec možnost řídit sportovní centrum tak, jak bych si představoval. Ta sezona byla plná omylů, které jsem sám neovlivnil.“
Po sedmi letech v akademii tak Sklenář během pěti minut balil kufry a byl bez práce. Jak sám říká, odešel bez mrknutí oka dohodou bez finanční náhrady, ale takový už je trenérský fotbalový život. Ambiciózní kouč ale nezůstal bez fotbalu dlouho. Během pár dní se mu ozvali hned tři zájemci o jeho služby.
„Nakonec jsem kývl Brnu, které mělo největší zájem. Teď je to pro mě nový signál, nové zkušenosti, nové prostředí, to trenéra vždy obohatí. Brno je druhé největší město v republice a je tam obrovský hráčský potenciál. V posledních letech klub vychoval několik výborných fotbalistů pro ligu i mládežnické reprezentace, mladí odchovanci dostávají šanci uplatnit se v první lize,“ hodnotí po půl roce svoje nové angažmá a srovnává práci u obou klubů.
„Slovácko má výborné podmínky pro práci s mládeží. Mají velmi dobré finanční i materiální zabezpečení, ale toto všechno nedokážou využít tak, aby fotbalová akademie dostávala své odchovance dál. Je to o tom, jak trenéři a manažeři dokážou společně pracovat, nachystat a podržet mladé hráče, se kterými chtějí pracovat a vidí v nich budoucnost klubu,“ myslí si Sklenář a tvrdí, že v Brně nadějní hráči dostávají v nejvyšší soutěži daleko víc šancí než ve Slovácku.
„Nebojí se mladé zapracovávat do ligového mužstva. Hráči jako Jílek, Mareček, Šural nebo Rabušic dnes hrají pravidelně ligu vedle zkušených fotbalistů. Ve Slovácku se to při tak časté výměně trenérů nedělo. Ale v současné době se to pod vedením Pepíka Mazury zlepšilo, mladí hráči dostávají daleko víc příležitostí než v minulosti. Kubáň, Ondřejka nebo Perůtka, ti všichni dostávají v lize šanci.“
Česká dvacítka na mistrovství světa: Měli jsme na víc
Možná jste to začátkem října viděli v přímém televizním přenosu sami. Národní fotbalová reprezentace do 20 let hrála na mistrovství světa v egyptské Alexandrii s Maďarskem o postup do čtvrtfinále. V normální hrací době utkání skončilo remízou. O postupu tedy rozhodovaly penalty. Asistent trenéra Roman Sklenář se společně s celým realizačním týmem držel kolem ramen a čekal, jak dopadne tato nevyzpytatelná ruleta. Dopadla špatně. Pro český tým to byl poslední zápas na světovém šampionátu. Na penalty postoupili mladí Maďaři. „Měli jsme na to zápas zvládnout v normální hrací době. Chtěli jsme na šampionátu rozhodně víc než jenom osmifinále. To je takový zlom mezi úspěchem a neúspěchem. Ve čtvrtfinále už je taková ta špička, nám se tam bohužel probojovat nepodařilo. Na druhou stranu musím říct, že dnešní svět je velmi silný. My tu základnu až tak kvalitní nemáme, i když jsou tam jedinci, kteří se můžou rovnat s nejlepšími,“ říká asistent trenéra reprezentace.
Na svazu ale vystoupení našich mladíků jako neúspěšné nehodnotili. To potvrzuje i Sklenář. „Celou dobu tam s námi byl ze svazu Karel Poborský a naše vystoupení hodnotil velmi pozitivně. Dokonce tvrdil, že jsou tam potenciální fotbalisté pro A-tým,“ povídal Sklenář, kterého mrzela ještě jedna věc. „Velká škoda, že se do závěrečné nominace nedostal Petr Reinberk ze Slovácka. Čtyři roky šel s touto věkovou kategorií, ale bohužel se ho v závěrečné nominaci nepodařilo podržet a zapracovat do kádru, neboť ve Slovácku nehrál.“
O vesnickém fotbale: Chci, aby kluci měli ze zápasu dobrý pocit
Zatímco ještě před pár týdny pomáhal koučovat národní tým v horké Africe, na dušičkovou neděli, kdy rtuť teploměru sotva přelezla nulu, už zabalený v teplé bundě vedl Nedakonice. Mužstvo, které hraje okresní přebor Uherskohradišťska.
Přes výrazné vedení svého týmu na lavičce téměř neseděl. Neustále burcoval hráče, komentoval každou akci a utkání prožíval stejně jako nedávný světový šampionát dvacetiletých. Po vyhraném zápase při odchodu do kabin vyprovázel partu kolem zkušeného kouče hromadný potlesk fanoušků.
Sklenář se pak ještě rozdýchával vedle udírny a na uklidnění si zapaloval cigaretu. „Trenére, já jsem tady před čtyřiceti lety hrával a řeknu ti, že to naše mužstvo dneska není špatné. Jenom je musíš naučit ještě víc běhat,“ radil trenérovi po zápase jeden asi šedesátiletý fanoušek domácích.
Roman Sklenář už druhým rokem poznává, jak vlastně chutná fotbal v okresním přeboru. Se svou trenérskou licencí by mohl z fleku trénovat v první lize, místo toho ale vstřebává rady fanoušků po vesnických hřištích našeho okresu. „Potkávám se s tím velmi často. Já ty lidi neodháním a vezmu si z toho svoje. Fotbalu totiž u nás rozumí každý a fanoušci se snaží radit i Karlu Jarolímovi,“ říká s trochou nadsázky Sklenář.
Dá se to vůbec časově stíhat trénování tří mužstev? Roman Sklenář v tom zatím problém nevidí. „Ze začátku jsem nevěděl, jestli to časově zvládnu. Nechal jsem se ukecat mým kamarádem Radkem Balíčkem, který tu dělá předsedu, na půl roku. Když jsem poznal, že je tady parta nadějných fotbalistů, tak jsem do toho naskočil. Myslel jsem, že vydržím jednu sezonu, ale dneska už jsem tady druhým rokem,“ vysvětluje.
Největším problémem v Nedakonicích byl, tak jako v drtivé většině vesnických klubů, nedostatek hráčů a tréninková morálka. Mužstvo předtím během dvou let sestoupilo z I. A třídy až do okresního přeboru a fotbal zde směřoval ještě níž. Fanoušci místo toho, aby povzbuzovali, tak většinou na svoje hráče jenom nadávali. Dneska je situace diametrálně odlišná. „Začínali jsme trénovat v sedmi osmi lidech. Byl jsem z toho velmi zklamaný, ale dneska mně chodí na trénink 22 až 24 hráčů a máme dokonce fan klub. Něco se tady asi podařilo a po těch smutných fotbalových letech je v Nedakonicích zase jakási perspektiva,“ říká spokojeně trenér.
Může vůbec něco dát tak zkušenému kouči trénování vesnického klubu? Možná je to v naší republice rarita - profesionální trenér v okresním přeboru. Sklenář příliš velký rozdíl v přístupu a přípravě ale nehledá. „Je pravda, že to je něco jiného - jak práce s mládeží na vrcholové úrovni, tam je to o práci a ne o výsledku. U dospělých už fanoušci a vedení čekají výsledky. Kluci jsou amatéři, kteří si jdou zahrát fotbal. Já chci, aby měli z toho utkání hlavně dobrý pocit z výkonu, i když se vždy nemusí vyhrát. Není vždycky jednoduché to zvládnout. Ale na každé utkání se musíte připravit stejně jako třeba na zápasy v divizi. Moc velký rozdíl mezi tím nevidím. Bez poctivosti v tréninku nedosáhnete nic,“ prohlásil na závěr 44letý trenér.
Šéf Slovácka: Změny potvrzují správnost
O vyjádření k vyhazovu Romana Sklenáře ze Slovácka jsme požádali také ředitele klubu Vladimíra Krejčího.
„Za prvé je potřeba říct, že pan Sklenář působil v klubu již dlouho předtím, než jsem přišel do Slovácka (1. 12. 2008 – pozn. aut.). V situaci, kdy všechny týmy včetně mládežnických měly nejhorší výsledky za celou novodobou existenci klubu,“ komentuje v e-mailu uplynulou sezonu Krejčí.
Za poslední místo staršího dorostu podle něj byli z pohledu výsledků mládeže odpovědní Jiří Chytrý a jednotliví trenéři. „Roman Sklenář plnil úlohu vedoucího Sportovního centra mládeže a trenéra staršího dorostu. Výsledky v obou funkcích byly nedostatečné. Poprvé v historii klubu sestoupilo mužstvo staršího dorostu z první ligy. Pan Sklenář asi zapomněl, že měl možnost v rámci řešení krize dělat přesně to, co navrhli a na čem se shodli s Jiřím Chytrým. Pokud něco chtěl dělat, tak to prostě měl prosadit a ne pouze někde postranně komentovat. Fakta jsou neúprosná. Změny, které jsem v létě udělal, potvrzují jejich správnost,“ míní Krejčí.
Zapracování odchovanců akademie do prvního mužstva prý nebylo možné kvůli tomu, že neměli potřebnou úroveň. „Nasazovat hráče do A-týmu z mládežnické základny můžete pouze, když dosahují potřebné úrovně. A za to, že v poslední době a zvláště v posledním ročníku žádný takový v klubu nebyl, je pan Sklenář přímo odpovědný.“
Zdroj:
|