Mladý, dravý, sebevědomý a v minulém roce mimořádně úspěšný. To je odchovanec fotbalového Slovácka Václav Ondřejka. Pochází z Březové – vesničky, která leží na česko-slovenském pomezí a má něco málo přes tisícovku obyvatel.
Ještě před rokem hostoval v třetiligové Kroměříži a málokdo o něm věděl. Neměl ani svého manažera, ale po vydařeném utkání proti Slavii Praha se všechno začalo měnit. „Je to pravda, do té doby jsem neměl nikoho, kdo by mě zastupoval. Před nějakým časem se mnou spolupracoval pan Julius Bielik, ale hrál jsem jenom třetí ligu, a tak ta spolupráce nějak zanikla,“ přiznává Ondřejka. Po pohárovém zápase proti Slavii si najednou z nabídek mohl vybírat. Dneska je jednou z vycházejících hvězdiček fotbalové akademie Slovácka.
Když řekneme, že uplynulý rok byl zatím nejlepší ve vaší kariéře, tak s tím asi budete souhlasit?
Jednoznačně. Byl to zatím můj největší skok za dobu co hraji fotbal. Vděčím za to trenéru Mazurovi, který si mě zhruba před rokem vytáhl do kádru áčka. Vůbec jsem to nečekal, ale musím přiznat, že jsem měl i kus štěstí.
V čem konkrétně?
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|