Vyhrát mohla obě mužstva

Slovácko se za svůj výkon na severu Čech určitě nemusí stydět. Přestože na hřiště nastoupila silně omlazená jedenáctka, tak  domácímu souboru usilujícímu o evropské poháry byla více než rovnocenným soupeřem. "Docela dlouho jsme žili v naději, že si odvezeme aspoň jeden bod. Fotbal má ale některé své zákonitosti a ty se ukázaly. Kvalitnímu útočníkovi stačí dvě nebo tři šance, aby vstřelil branku. David Lafata to prokázal, využil výborně klíčový moment a zápas rozhodl. Možná jsme Jablonec trochu překvapili, že jsme se hned v úvodu dostali minimálně do dvou šancí, ze kterých góly padnout prostě musí. Jablonec pak hru zlepšil a zkvalitnil. Naše šance byla pak spíše brejkového charakteru. Přesto tam naděje byla, když jsme šli dvakrát dva na jednoho a jednou nám sklapla ofsajdová past. Fotbal bez gólů se hrát nedá. Když ale budu chtít hledat něco pozitivního, tak nemůžu být přísný na Trávníka, kterému je sedmnáct let a svůj první zápas hrál proti Jarolímovi s Pitákem. Zvládl to velmi dobře a musím jej pochválit. Já bych v jeho věku proti takovým hráčům na hřiště nešel," zavzpomínal na své mládí, kdy právě na jablonecké Střelnici běhal v atletickém dresu stovku, současný kouč Slovácka Miroslav Soukup.

To jeho protějšek, bývalý kouč Slovácka František Komňacký, jen pokyvoval hlavou. "Dnes to bylo o využití šancí či šance. My jsme to díky Davidovi Lafatovi dokázali. Naopak Slovácko ve svých šancích selhalo. Nicméně stále musím hovořit o tom, že nehrajeme s takovou snadností, lehkostí a kvalitou, s jakou jsme hráli doma hlavně na podzim, kdy jsme soupeře dokázali přehrát. Dnes to bylo spíše o síle, tlaku, do kterého jsme se museli celý zápas nutit. Slovácko hrálo chytře. Došek dokáže dlouhé míče uhrát a sklepnout je. No a samozřejmě brejkové situace. Několikrát jsme při nich propadli. Plyne to ale z toho, že se ve větším množství tlačíme dopředu. Když má soupeř brejkové typy, tak to může být problém," nedivil se šancím Slovácka Komňacký.

Střípky ze sprch

Rozdíl mezi Slováckem a Jabloncem byl tentokrát na Střelnici jediný. Jablonec měl Davida Lafatu, který se střelecky probudil ze zimního spánku. „Ani nevím, jak se to ve vápně seběhlo. Obešel jsem Honzu Trousila, stačil si to přehodit z levé na pravou a trefil jsem to technickou střelou na zadní tyč.“

Právě Jan Trousil po zápase zpytoval svědomí. Domácí ostrostřelec jej dokázal položit na zem a pak skórovat. „Věděli jsme, že jablonecká ofenziva se točí kolem Pitáka, Lafaty a Jarolíma. Celý zápas jsme na to dobře reagovali a do žádného tlaku je nepustili. Naopak jsme měli víc šancí. Bohužel jsme je neproměnili a Lafimu stačila jediná situace, kterou jsem neustál, a vyřešil to gólově. Dal rozhodující branku, a proto vyhráli."

Parťák v obraně Radek Mezlík se snažil Trousilovo zaváhání napravit, ale zkušenost domácího forvarda tentokrát zvítězila. "Chtěl jsem míč odkopnout špičkou do autu, ale David mi míč zblokoval a dostal se do vápna. Honzovi naznačil střelu, on šel proti němu, David si to ale zasekl, já už jsem jej nestihl a pak to Lafi už zkušeně proměnil."
Zkušenosti v zakončení byly skutečně tím, co rozlišovalo oba týmy. Do ještě vyloženější šance se v úvodu druhé půle dostal Filip Hlúpik, ale samostatný nájezd proměnit nedokázal. "Míč jsem si moc pokopl, měl jej na dlouhou nohu, Špit dobře vyběhl, vyrazil mně to a já tento klíčový okamžik jak se říká posr..."

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku