Nescházel u předzápasových rituálů, jezdil s mužstvem i na hřiště soupeřů. Když ale měli hráči vyběhnout na hřiště, neoblékl si dres, místo toho se posmutněle usadil na tribunu. Téměř tři měsíce odpočíval od fotbalu záložník Slovácka Ladislav Volešák.
Po záludném svalové zranění se do ligového týmu vrátil v pátek. Do domácího porážky 1:3 proti Plzni zasáhl jako náhradník. "Nemůžu hned čekat, že budu v základu. Rád budu žolíkem na posledních dvacet minut," říká pokorně sedmadvacetiletý Volešák. Těch minut nakonec odehrál jen o málo míň.
Slovácko v šesti předchozích zápasech neprohrálo a v tabulce poskočilo do horní poloviny. Když jste viděl, jak se týmu daří, chtěl jste být na hřišti co nejdřív?
Přesně. Kdybychom byli u dna, bylo by horší se do toho dostat. Teď nás ovládla menší euforie. Jsem rád, že zase můžu žít s mančaftem naplno, ne jen jako kustod.
Jak to myslíte?
Pral jsem dresy, sbíral špinavé... Snažil jsem se s klukama být co nejvíc. Pauza mi přišla nekonečná. Zároveň jsem poslouchal narážky, že se rychle vracet nemusím, když se jim tak daří.
Jak jste si vlastně přední stehenní sval natrhl?
V předligové generálce proti Opavě jsem cítil, že mi ve svalu píchlo. Celý týden jsem netrénoval a pak jsem šel do zápasu s Příbramí. Po hodině hry jsem nakopával dlouhý balon a ucítil jsem bolest, jako by mi někdo propíchával nohu. Hned jsem věděl, že je zle.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|