Když před rokem přicházel Pavel Dvořák na Hanou jako posila olomouckých fotbalistů, slibovali si v klubu od něj, že nahradí zpeněženého mladíka Tomáše Chorého. Jenže stačilo dvanáct měsíců a rád změnil adresu znovu, když se vydal do Slovácka. „Doufám, že budu mít blíž do základní sestavy, než jsem měl v Sigmě. A že pomůžu týmu hrát co nejvýš,“ hlásil Dvořák v novém klubu.
Šlo o oboustranně výhodný obchod, ani v Sigmě z jeho ztráty slzy neronili. Během uplynulé sezony se totiž Dvořák nestal oporou, v jakou doufali. Příčinou byla i dvě zranění, se kterými se třicetiletý forvard potýkal. Zasáhl do čtyřiadvaceti ligových zápasů, jen v polovině případů v základní sestavě a vstřelil dvě branky. „Některé zápasy se povedly víc, jiné míň. Celkově to z různých důvodů úplně nevyšlo, tak to prostě někdy je,“ říká Dvořák smířlivě.
Během léta se v Olomouci vyměnili trenéři, než aby se Dvořák pokusil přesvědčit nového muže Radoslava Látala, že si zaslouží větší roli na hřišti, raději vzal nabídku Slovácka. „Asi jsem mohl v Olomouci zůstat, ale viděl jsem, že do sestavy bych měl daleko. Byla tam určitá osa týmu, a navíc pod novým trenérem budou chtít zapracovávat i mladší hráče. Vycítil jsem, že by bylo nejlepší si něco najít. A povedlo se,“ těší se na novou štaci.
Zlákala ho možnost zopakovat si spolupráci s koučem Martinem Svědíkem. „Byl to jeden z faktorů. S trenérem se znám, půl roku jsme spolu byli v Jihlavě. Bodů jsme tehdy udělali dost, bohužel to ale k záchraně nestačilo. Když se Slovácko ozvalo, byl jsem rád,“ přiznává Dvořák.
Hned v prvním kole se blýskl, když na Spartě přihrál na první gól utkání Kalabiškovi. I tak je možné, že se po sezoně znovu vrátí do Olomouce, kde má dál platnou smlouvu. Bude záležet, zda Slovácko natolik oslní, aby po ročním hostování využilo opci na přestup
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|