Když se Ladislavu Volešákovi před dvěma lety narodil syn Ládík, čekal záložník fotbalového Slovácka na první ligový gól na jeho počest téměř rok. "Jsem rád, že u Kubíčka přišla branka tak rychle," usmál se Volešák.
Druhý syn se Volešákovi narodil před necelými dvěma týdny. Gól dal v pátek proti pražské Dukle, když srovnával na konečných 2:2.
"Byl jsem v tu chvíli plný emocí, že jsem tentokrát žádnou speciální oslavu gólu neudělal."
Když jste první poločas prohráli dva nula, pokračovali jste v nevýrazném výkonu z minulých utkání?
Prvních dvacet minut nebylo špatných, jenže Dukla nám dala gól po standardní situaci, kdy to Hašek z dálky nádherně trefil. Do přestávky už jsme se pak nějak protrápili, navíc jsme dostali ještě druhý gól.
Co stálo za následným obratem?
Byli jsme dole, říkali jsme si, že už to snad ani není možné. Jenom trenér Dekař s asistentem Honzou Palinkem věřili, že to můžeme zvrátit, a asi do nás tu víru nalili. Trenér Dekař mluvil hodně pozitivně, jen jednou zvýšil hlas. Ukázalo se, jak důležitá je ve fotbale hlava. Dukla nás pak podcenila, nás nakoplo rychlé snížení, soupeř znervózněl.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|