V sedmatřiceti letech patří mezi nejstarší hráče v celé první lize. Přesto je Jan Trousil pro fotbalisty Slovácka nepostradatelný. Stoper a kapitán týmu na konec kariéry nemyslí.
Naražené kloubní pouzdro připravilo fotbalového obránce Jana Trousila o deset dní letní přípravy. Sedmatřicetiletý kapitán prvoligového týmu v tu dobu neběhal po hřišti, ale po doktorech a zprvu nebylo jasné, co s nohou vlastně má.
"V mém věku už by samozřejmě každé dlouhodobější zranění bylo nepříjemné. Ale celý život se snažím myslet pozitivně, tak jsem k tomu stejně přistupoval i teď," říká před začátkem sezony jeden z klíčových hráčů Slovácka.
Co vás v první chvíli, když jste se zranil, napadlo?
Byl jsem hlavně naštvaný. Patnáct dní hrubé kondice jsem odmakal a o nejlepší období, o zápasy proti kvalitním evropským týmům, jsem přišel. V tu chvíli jsme vůbec neřešil, co bude dál. Čekal jsem na výsledek vyšetření. Byl jsem rozhodnutý, že i kdybych měl třeba na měsíc vypadnout, udělal bych pak všechno pro návrat.
V lize letos budete patřit mezi deset nejstarších ligových hráčů. Čím si vysvětlujete, že hned šest z nich jsou brankáři?
Mají to specifičtější, nemusí totiž běhat, nohy proto nemají tak opotřebované. Navíc se o nich říká, že ve starším věku brankáři zrají. Já to beru tak, že je velké štěstí, že můžu dál hrát. Zároveň to pro mě znamená, že musím úplně všechno dělat na sto procent, abych mladým klukům stačil.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|