Slovácko jde po pauze na Teplice. Krmenčík: Jsme zkušenější, chceme dominovat

Mimo téma, tragikomické je, že Zajíc dělá náhradníka už i ve Vyškově. Karma je zdarma:-)

Kecipep- super Silon- díky, zajímavé čtení a torchu prdel jak spousta hráčů chce být blízko Prahy ale Krmenčík si tu užívá klid a chce aby ho fotbal bavil. Tímhle si mě získal. Věřím, že se do toho dostane

Dorost vyhral na Baniku, ktery mel bilanci 7 vyher ze 7 zapasu. Biakolo se na stoperu evidentne chytil. 2 zapasy, 2 vyhry. A to jsou vsichni ostatni africti hraci kdesi pryc.

Když se ho zeptáte, jestli po třicítce zmoudřel, vypálí: „Určitě“. Zároveň si uvědomuje, že ho fanoušci soupeřových týmů pořád nemají rádi. S tím žije a hraje Michael Krmenčík (31) už léta. Když se potřebuje vypovídat, vytočí číslo Daniela Landy. Známý zpěvák mu dělá vrbu, mentálního kouče. „Je to šaman,“ tvrdí zcela vážně útočník Slovácka, jenž prošel Plzní, Slavií, čtyřmi zahraničními kluby, aby našel s rodinou klid v malém Uherském Hradišti. Ta hloupost už je stará tři roky. Když Michael Krmenčík vstřelil za Slavii gól svému bývalému klubu z Plzně, neodpustil si v rámci oslavy nevhodné gesto směrem k fanouškům Viktorie. „Neměl jsem pak klidné spaní. Dneska už bych to neudělal,“ ujišťuje v upřímném rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Dvě témata přesto obešel obloukem. Nemínil se vracet ke svému působení pod Jindřichem Trpišovským a náhlému konci na Kypru. Kdekdo si řekne, že váš příchod do Slovácka je kariérní sešup, rezignace na vysoké cíle. Nebo je to nějaký restart? „Neberu to jako restart kariéry. Kde jsem byl, tam to bylo úspěšné. Až na ten poslední Apollon Limassol. S rodinou jsme si řekli, že bychom se chtěli vrátit zpátky do Česka. V jednu chvíli jsem si říkal, jestli chci ještě vůbec hrát fotbal. Už jsme víceméně zajištění. Ale pak mi zavolal Milan Petržela (záložník Slovácka), se kterým jsme vyhráli velké zápasy. Jsem rád, že můžu být zase se starým známým z Plzně a s klukama, proti kterým jsem v lize hrával. Je mi jednatřicet, chci si fotbal užívat, dokud to jde.“ Proč to nevyšlo na Kypru? „Změnilo se tam pět trenérů. Nebylo to ideální. S manželkou jsme si sedli ke stolu a probírali, co dál. Ona vůbec nechtěla slyšet o tom, že bych měl končit. Říkala, že v žádném případě. Je ráda, když ráno vypadnu na trénink a vrátím se až na oběd. (úsměv) Měl jsem nějaké nabídky z Řecka, volal mi i Pablo Garcia, který mě trénoval v PAOKu. Vede teď Atromitos. Nabízeli mi dobré podmínky, byl bych v týmu za hvězdu. Ale řekl jsem si, že je nejvyšší čas vrátit se domů. Bydleli jsme ve velkých městech, všude moc lidí, aut, prostě všeho. Každé ráno dopravní zácpy… Chtěli jsme se s rodinou malinko uklidnit. Máme byt v Praze, takže vím, jak to chodí. Ale teď jsem toho nechtěl být součástí.“ Nenudil byste se bez fotbalu? „S manažerem Danem Smejkalem jsme si podali ruku na to, že až skončím, budu dělat u něj ve firmě s Ufou (Tomášem Ujfalušim). Práci, která mě bude po kariéře naplňovat a bude spojená s fotbalem, tedy mám zajištěnou. To, že bych skončil už teď, mě napadlo jen na chvíli. Už se mi nechtělo nikam stěhovat, cestovat, furt lítat letadlem. Už mě to nebavilo. Byli jsme v různých zemích, všude jiná kultura. S manželkou a mými holčičkami jsme toho zažili opravdu hodně.“ Povězte, jak vás lákal Milan Petržela? „Byli jsme spolu v kontaktu. Psali jsme si, volal jsem mu k narozeninám. Když udělal pět set startů v lize, nahrával jsem mu zprávu. Jakmile se doslechl, že v Apollonu nechci pokračovat, říkal, proč bych to nešel zkusit do Slovácka. Jsem v tomto spontánní. Přiletěl jsem asi ve tři ráno a hned jsem jel na stadion. Milánek už na mě čekal. Objali jsme se a zavzpomínal jsem na Plzeň, kde jsme se takhle zdravili ve Štruncákách (Štruncových sadech) každý den. Bylo to příjemné. Myslím, že jsem si sedl se všemi hráči, není žádný problém.“ Takže jste spokojený se svou volbou? „Zvolil jsem tuhle variantu a neměnil bych. Nezalitoval jsem ani na vteřinu. Jsem tu šťastný, máme dobrou partu. Je to super. Někteří kluci ani nechtěli věřit, že sem půjdu hrát. Kdybych neměl kariéru, jakou mám, asi bych to ještě zkoušel někde prorvat. Ale je mi jednatřicet, nějaký rozum mám.“ Jste už zase na svém fyzickém a herním optimu? „Fyzicky jsem tak na třiadevadesáti procentech. Něco malinko mi ještě chybí, ale máme super kondiční trenéry a fyzioterapeuty. Pro mě je důležité být zdravý a odvádět na hřišti maximum. Což se mi zatím od mého příchodu snad daří.“ Přijde mi, že nemáte na hrotu útoku tolik balonů a šancí, jak byste si představoval. Vidíte to stejně? „Jo. Přišel nový trenér a pořád pracujeme na tom, abychom drželi víc balon a vyhověli si na hřišti. Pokud mi tam teď nechodí centry a góly dává někdo jiný, vůbec mi to nevadí. Bodů máme docela dost. Když porazíme před domácím publikem Teplice, bude se nám dýchat ještě o něco líp.“ Máte dvě malé dcery. Zvykly si na Moravě? „Našli jsme skvělou mezinárodní školku a školu, kdy mluví napůl anglicky. Je dobře, že se budou učit i česky, protože mezi sebou komunikují jenom v angličtině. Holky už chodily asi do šesti školek.“ Působil jste v Belgii, na Kypru, v Řecku, v Indonésii. Kam byste vyrazil na dovolenou? „Určitě do Soluně. Od hooligans PAOKu jsem pozvaný do jejich Gate 4. Mám dávat i rozhovor na klubové stránky. Tohle místo, kde táta vystřelil řecký pohár, bych ještě chtěl dětem ukázat.“ Vyrůstal jste nedaleko Pavla Nedvěda. Máte na něj nějakou vzpomínku z dětství? „Neznáme se, akorát jsme spolu jednou natáčeli reklamu pro reprezentaci. Neměl jsem koule říct mu, že jsme vyrůstali nedaleko sebe. Asi by mu to bylo jedno. (úsměv) Nedvěd byl můj vzor, navíc mám rád i jedenáctku na dresu. Když vyhrál Zlatý míč, šel ho ukázat do jedné sokolovny. Rodiče mě tam vzali, podepsal mi kartičku. Mamka ji asi má někde doma zastrčenou.“ Působil jste i v exotické Indonésii. Šel byste do Jakarty znovu? Nebylo to jenom o penězích? „Nebudeme si tady lhát. Asi bylo… Měl jsem tehdy nabídky z belgické ligy i z bundesligy. Ale tohle nešlo odmítnout. Jsem za tu zkušenost nesmírně rád. Žijí tam moc milí lidé. Když se podíváte na sociální sítě, jsou to úplní blázni do fotbalu. Kudy (Ondřej Kúdela) tam hraje pořád. Třeba na Bali je to krásné. Kousek je i Singapur, kde se mi líbilo. Kluci ve Slovácku se mě ptali, kam mají letět na dovolenou. Kdybych si měl vybrat mezi Dubají a Singapurem, volím stoprocentně Singapur.“ Co vaše štace ve Slavii? Nebyla úplně povedená, že? „Nechci se o tom moc bavit. Nějaké góly a asistence jsem měl, ale určitě to nebylo něco, o čem bych psal knížku.“ Takže k Plzni máte blíž, byť jste její fanoušky i bývalé spoluhráče tak naštval ve vzájemném utkání? „Udělal jsem strašnou hloupost. Za to, jak jsem se zachoval ke svému mateřskému klubu, bych si nafackoval. Chápu, že to bylo přes čáru. Neměl jsem klidné spaní a táhlo mě to dolů. Ale už jsem to hodil za hlavu. S Limbou (Davidem Limberským) a dalšími kluky jsme furt přátelé. Oni ví, že takový nejsem. Byl to zkrat.“ S Adolfem Šádkem, šéfem Viktorie, máte nějaký vztah? „Máme, píšeme si. Beru ho jako svého fotbalového tátu. Dotáhl mě ze Sokolova do Plzně, kde jsme hráli krásné zápasy, udělali tituly a lidi v Plzni šťastné. To je něco, na co budu vzpomínat do konce života.“ Vrátil byste se tam? „Nechal bych to osudu. Já bych s tím určitě problém neměl. V hlavě mám, že to, co jsem udělal, bych měl Plzni nějak vrátit. Někteří lidé by ale rádi nebyli.“ Vám nevadí, že vás fanoušci protivníků většinově nemusí? „Spolupracuju s Danielem Landou, což je výborný mentální kouč. Dana taky pár lidí nesnáší. On se s tím snaží pracovat, zoceluje se. Povídali jsme si o tom, jak mám fotbal brát. Popisoval jsem mu svoje pocity, že mě táhlo dolů to, co jsem udělal proti Plzni. Říkal, že se na to mám vys… a že si mám fotbal kur… užívat. On je chlap od rány a já mám takové typy rád. Je to střelec, frajer. Hrozně si naší spolupráce cením. Voláme si, píšeme. Těším se, až pojedu do Prahy a zase ho uvidím. Byl jsem za ním i u něj doma na Vyšehradě. Je to prostě magie. (úsměv) K Danovi jsem se dostal přes kámoše.“ Jakým způsobem? „Když jsem se mu na pivu svěřoval s tím, že jsem trošku vyčichlý a fotbal mě už tolik nenaplňuje, dal mi kontakt na tohoto frajera, že mě dostane zpátky. Poslouchám i jeho hudbu. Anička Malinová. (úsměv) Můj nevlastní táta měl rád jeho film Kvaska. Viděl jsem ho tak stopadesátkrát. Když jsem přestupoval do Slovácka, měl turné po hradech a zámcích. Chtěl jsem jít na koncert, ale časově mi to bohužel nesedělo.“ Opravdu vám pomáhá? „Máme stejný pohled na život. Myslím, že jsme si sedli. Jedu to, co jsme si nastolili. Seděli jsme spolu a najednou jsem začal dýchat tak, jak mi říká. Cítil jsem, že bych přeběhl celou Prahu za třicet sekund. (úsměv) Je to prostě šaman… Fotbal mě znova baví. Můžete se zeptat kluků v kabině. Co jsem tady, tak jsem snad nebyl naštvanej.“ Co když vás trenér posadí na lavičku? I to unesete? „No tak mě posadí… To je fotbal. Dřív by lítaly flašky a možná bych někoho sestřelil na tréninku. Teď jsem rád, že jsem zdravý, bodově se nám daří. Fotbalově to může být trošičku lepší, ale tři body jsou tři body.“ Landu ale fotbal moc nezajímá, co vím. „Asi ne. Ale doufám, že nějaký můj zápas viděl. Pouštím si záznamy jeho koncertů a on opravdu umí udělat dobrou atmosféru. Je to frajer.“

https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2024-25/453474/krmencik-o-inspiraci-od-landy-i-sadka-slavia-nic-o-cem-bych-psal-knizku.html Dá to sem někdo prosím?