Reinberk zúročuje svůj talent

Petr Reinberk patří k mušketýrům 1.FC Slovácko ročníku 1989, kteří to dotáhli zatím nejdál. Vedle Milana Kerbra, jehož fotbalový příběh jsme vám představili v minulém vydání, a Petera Sládka, který přijde na řadu za týden, je Petr Reinberk jediným, který se do prvoligového kádru už dokázal prosadit.

„Nečekal jsem, že se dostanu tak rychle do sestavy. Odehrál jsem i dost utkání a dá se říci, že jsem se sebou spokojen,“ hodnotí svůj poslední půlrok Petr Reinberk, který tak pomalu zúročuje svůj velký talent. Ve své dosavadní kariéře prošel všemi reprezentačními výběry, se kterými sbíral i úspěchy na mezinárodní scéně. Do druholigového kádru Slovácka se však nedokázal prosadit, a tak odešel na hostování do druholigových Vítkovic. „Vítkovice mi do velkého fotbalu velmi pomohly. Šance, které jsem dostal ve Slovácku, jsem nevyužil. Pořád jsem hrál spíše dorostenecký fotbal. Ve Vítkovicích mě však naučili ten dospělý a myslím, že to jde vidět i nyní.“ Přestože s Vítkovicemi nedokázal zachránit druhou nejvyšší soutěž, věděl, že rok v dresu s rytířem Vítkem na prsou mu jenom pomůže. „Věděl jsem, že se tam rozehraju, získám zkušenosti a pak, když se vrátím, tak se porvu o místo. Sice jsem si tam fotbalové radosti skutečně moc neužil, protože kádr byl slabší a druhou ligu se nám nepodařilo udržet. Mně ten rok ale hodně pomohl a vzpomínám na něj hrozně rád. Ostravu jsem si velmi oblíbil. Se Slaďasem (Peter Sládek, který s ním byl na hostování ve Vítkovicích společně - pozn. redakce) jsme třeba začali fandit Vítkovicím v hokeji, na který jsme chodili, a podívali jsme se i do Stodolní, ale byl jsem tam jen jednou.“

Letos v létě se však na Slovácko vrátil a s příchodem trenéra Soukupa ucítil ještě větší šanci. „Opravdu jsem se rád vrátil, protože jsem věděl, že trenér Soukup rád a dobře pracuje s mladými hráči. Znal jsem ho z reprezentace, když jsem ho potkal v Egyptě. Jsem rád, že mi dal šanci a já můžu být v prvoligovém kádru. Věděl jsem, že ve Slovácku bude mladých hráčů dost, a já se chtěl poprat o místo,“ vzpomíná na letní měsíce jednadvacetiletý fotbalista, který na prvoligovou šanci ani příliš dlouho čekat nemusel. „Hrál jsem s Hradcem a na Bohemce, ale asi mně ty zápasy moc nevyšly, tak jsem musel čekat delší dobu, abych se do týmu znovu dostal. Pak mně i celému týmu vyšel zápas se Slavií a to byl asi největší zlom v podzimní části,“ vyzdvihuje třígólovou výhru s červenobílými, která stála místo trenéra Karla Jarolíma, Reinberk. O své místo v sestavě se přetahuje s Lukášem Kubáněm, se kterým je největší parťák i mimo kabinu. Žádný bratrovražedný boj však nepřipouští. „Lukáš je kamarád a určitě si navzájem přejeme. Snažíme se spíše povzbudit a Lukáš, protože je přece jen zkušenější, tak mně i poradí, co jsem udělal špatně, když jsem třeba hrál já a ne on.“

V průběhu podzimu Petr Reinberk začal sbírat ligové zkušenosti. Sbíral nejen ty kladné, ale i ty záporné. V zápase s Libercem byl vyloučen za faul na Váchu, který disciplinární komise ohodnotila jako oplácení, a Petrovi zastavila činnost na čtyři zápasy. „Určitě toho lituju. Kdybych mohl, tak bych to vrátil zpátky. On mě zfauloval a zranil mi kotník. Věděl jsem, že to s ním nebude dobré (Reinberk měl natažené vazy v kotníku a dva týdny chodil o berlích - pozn. redakce). Chtěl jsem mu to vrátit, ale neměl jsem to udělat hned, jak jsem přišel na hřiště. To byla velká chyba a musím se z ní ponaučit. Bylo to z mé strany zatmění,“ sype si hlavu popelem Petr, který si už do konce podzimu nezahrál, a pokud jej odvolací komise neomilostní, nestihne ani jarní premiéru s Bohemians 1905.

Nyní je před ním zimní příprava, do které vstupuje v trochu jiné roli. Už nebude vyjukaným nováčkem, který se rve o místo. Za sebou má několik prvoligových startů, ve kterých ukázal, co v něm je. „Je to určitě lepší, ale nic to neznamená. Makat musím stejně a o další šanci se znovu porvat. Přijdou noví hráči, bude větší konkurence, takže boj o místo bude zase velký.“

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku