Tělo ho sice po prvním tréninku ve Slovácku bolelo, jeho tvář přesto zdobil široký úsměv. Bylo cítit, jak je v pohodě. Jak je rád, že z drsného severu Čech opět zamířil zpět na rodnou Moravu. První zimní posila Slovácka Jan Navrátil věří, že mu dobrá nálada vydrží i v příštích měsících. „Věřím, že jsem udělal dobrý krok. Jsem Slovácku vděčný, že mi dalo šanci a věřím, že mu to splatím na hřišti," nechal se slyšet šestadvacetiletý záložník.
První trénink bolel?
Každá příprava bolí. Musím ale říct, že tady v posilovně to bylo hodně náročné, ruce cítím pěkně (úsměv). V Liberci jsme ji totiž moc neměli, tam se spíš běhalo. Minulý týden jsem tam ale normálně trénoval s týmem, až před soustředěním jsem se odpojil.
Všechny náležitosti už máte v Liberci vyřízené?
V pátek a přes víkend jsem se stěhoval, takže to bylo celkem hektické. Žádné skříně nebo něco podobného jsem sice tahat nemusel, ale bylo tam docela dost věcí.
Když jsme u toho stěhování, bude brzy následovat i stěhování do Hradiště, nebo budete dojíždět z Olomouce?
Pořád přemýšlím. Není to sice daleko, cesta je celkem v pohodě, stejně si tady ale asi nějaké menší bydlení najdu, abych před zápasem nebo třeba po dvou trénincích nemusel jezdit domů.
Hrála při přestupu do Slovácka velkou roli blízkost obou měst?
To nehrálo roli vůbec. Chci hrát fotbal a ne sedět na střídačce, takže když přišel zájem ze Slovácka, požádal jsem vedení Liberce, jestli by mě neuvolnili. Myslím, že už nejsem ve věku, kdy bych měl někde dalšího půl roku čekat na šanci.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|