Kromě dvouročního libereckého "záletu" působí fotbalový obránce Pavel Němčický celou kariéru ve slováckém souměstí Kunovice – Uherské Hradiště – Staré Město. Už od roku 1984, kdy s fotbalem jako malý začínal. Jen on a mladík Lukáš Kubáň jako jediní pamatují, když před třemi lety Slovácko z ligy sestoupilo.
A tuto bolestivou zkušenost už by kapitán týmu nerad zažíval znovu. V čem je současný čtrnáctý tým ligové tabulky podle něj silnější? "Jak mančaftem, tak zázemím klubu. Rozdíl je opravdu velký. Tenkrát finanční situace nebyla moc růžová. Nechci moc nadávat, ale peníze tady holt nebyly. Všechno směřovalo k tomu, že klub skončí tam, kde skončil. A byla by hodně veliká náhoda, kdyby Slovácko tehdy ligu zachránilo," vzpomíná Němčický.
Kdy jste si ve Slovácku letos vlastně naplno uvědomili, že hrajete o záchranu?
Asi už na podzim. Začátek sezony se nám moc nepovedl. Po pár kolech si člověk říká, že už by to přece mělo přijít. Představovali jsme si být někde jinde, ale už se nám to vzdalovalo. Na konci podzimní části už bylo jasné, že víceméně budeme hrát o záchranu. A to se ani teď nezměnilo.
S bojem o záchranu zkušenosti máte. Co je pro něj nejdůležitější?
Kdybychom to věděli, tak bychom to realizovali dřív a sestupovým příčkám už bychom byli vzdálení. Prostě musíte dělat body. (usměje se) V pozdější fázi sezony už je samozřejmě důležitá psychika.
Zeptám se jinak: dá se uspět i krásným fotbalem?
To máte těžké. Později už se honí jen body. Jestli je to krásným fotbalem, nebo vybojované a špatnou hrou, to je víceméně jedno. To vám poví úplně každý.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|