Navštívili jsme: Lech-Slask, Wisla-Jaga

 Jak už jsem vás informoval, dlouhou dobu jsme se my, pár fanoušků Lechu Poznan, domlouvali na výjezdě na zápas do Poznaně. Den D nastává ve čtvrtek 31.3.2011. Jelikož jsme z různých koutů republiky, je jako strategický bod vybrána Ostrava, kde se všichni účastníci setkávají. Zde jsme přespali na místní ubytovně. Jak velký rozdíl v kvalitě ubytování zhruba za stejné ceny v Česku a Polsku je, zjistíme, až přijedeme do Poznaně či Krakowa.
Ostravská ubytovna nabízí dvě patra, to horní máme celé pro sebe, pod námi bydlí pár feťáků a prostitutka. Cesta na záchod vede přes rozbité dveře, které se otevírají až po sedmi otočeních klíčkem o 360 stupňů. V pokojích je taková zima, že ani eskymáci by se nestyděli za zimní bundu.

Odjezd z Ostravy směrem na Poznan máme naplánován na pátek 1.4. v 5:42. Budíček je tedy velmi brzy a my rozespalí odcházíme na hlavní ostravské nádraží, nakupujeme nějaké jídlo a potřebnou dávku pití na cestu a vyrážíme. Cesta bude trvat 8 hodin a bude mít 3 přestupy, z nichž jeden se uskuteční v dědince Rudyszwald, kde je situována zastávka asi někde mezi místním polem, močálem a nějakou budovou, na kterou od války evidentně nikdo nešáhl. Už zde si všímám velmi zajímavé věci: po příjezdu do Polska, jako by kola ztratila moderní vzhled a úplně všichni lidi jezdí na strojích, za něž by se nemuseli ostýchat ani námezdní dělníci v mongolských horách. Tento fenomén nás bude provázet po celém Polsku. Je možné, že jako se u nás dříve stály fronty na banány, zde budou nedostatkovým zbožím zřejmě právě kola.

Cesta místními vesničkami by se dala shrnout pár slovy: les, močál, les, pole, les, pole, les, les, les. Až do města Kędzierzyn-Koźle používá strojvedoucí ke své obživě zvláštní typ vlaku, tzv. dřevolíno (dřevěné pendolíno). Komfortem se rovná vlakům, kterými byli odváženi židé do koncentračních táborů. Naštěstí nás tato dřevěná stvoření, kde stačí škrtnout sirkou a všechno do minuty shoří, vezou jenom krátce a nejdelší úsek cesty už se vezeme „TLKáčkama“, tedy vlaky, které se rovnají asi našim rychlíkům. Po 8 hodinách přijížídíme k prvnímu cíli naší cesty – vlakové stanici Poznań Główny. Bereme si taxíka a odjíždíme směrem na stadion, nakoupit suvenýry a lístky. Ve fanshopu se dovídáme celkem znepokojivou informaci, která nekoresponduje
s naší zjištěnou, a sice, že lístky se dají koupit pouze s tzv. Kartou kibica (identifikační karta pro fanouška, obdobnou mají fanoušci Baníku Ostrava). Odjíždíme se proto ubytovat na hotel s plánem přijet v 17 hodin, kdy se oficiálně otevírají kasy stadionu.

Tříhvězdičkový hotel nabízí skutečně až nebývalý komfort a luxus, příjemnou obsluhu a personál a snídani k tomu. Za takřka stejnou cenu jako v Ostravě vám zde poskytnou služby asi 1000x lepší. Po ubytování objednáváme opět taxi a směřujeme na ulici Bułgarskou, kde se pokusíme sehnat lístky. Oproti původnímu sdělení nám sličná slečna pokladní bez problému prodává lupeny na zápas, dokonce ani nechce občanky nebo jiné dokumenty.

Zápas mezi Lechem Poznan a Śląskem Wrocław začíná ve 20 hodin a provází ho vskutku fantastická atmosféra. Před zápasem vidíme první a také poslední incidentík na fotbalovém zápase v Polsku, kdy policisté nejspíše odmítají na stadion pustit fanouška Wroclawi. Celý sektor hostí!!! se během pár sekund vylidní a
jde problém vyřešit, po pár minutách se všichni spokojeně vrací. Na zápas si našlo cestu 23 000 diváků, z toho asi 1800 přijelo z Wroclawi. Musím říct, že fanoušci hostů na mě udělali skutečně výborný dojem. Celých 90 minut rozjížděli fanatický support, jejich krásné a úderné chorály se nesly do dáli velmi intenzivně. Naše skupinka se uvelebila právě vedle kotle hostů, a tak domácí fans nebyli slyšet tak dobře. Pro mě určitě mírné zklamání, jelikož při tak velkém počtu by tomu mělo být jinak. Ovšem pokud se zapojil celý stadion, což byl relativně častý jev, tak nám všem po zádech běhal mráz. Pokud bych měl ohodnotit výkon kotlů jako ve škole, tak hostům z Wroclawi patří zasloužená 1, domácím 2.

Po zápase se vydáváme opět na hotel, ráno míříme do místnosti pro snídaně, kde se potkáváme s fotbalisty KSZO Ostrowiec, kteří zde sehrají zápas druhé polské ligy proti místní Wartě Poznan.

Naší další stanicí má být Krakow. Na nádraží bohužel nasedáme do vlaku, na který nevlastníme lístek, a tak nastávají první komplikace. Průvodčí nemluví anglicky, i tak se nám ji nějakou směsicí češtiny, polštiny a němčiny podaří uplatit a my můžeme vystoupit v Konině a jet zpátky směr Poznan. Cesta Poznan-Krakow se nám tak protahuje o dvě hodiny a po 11 úmorných hodinách ve vlaku konečně přijíždíme do Krakowa, kde se ubytujeme v opět velmi levném a přitom luxusním hotelu. Jelikož zde nečekám nějaké krajany, odpovídám ve společenské místnosti jedné slovenské dívčině, když mně podá ovladač od televize se slovy "tu sa možeš pozerat", thank you.
Ráno nás čeká prohlídka města, které je po hříchu v Polsku jediné, jenž působí skutečně reprezentativně a které nabídne návštěvníkům EURA spoustu možností k vyžítí, spoustu nádherných památek a výhledů a příjemnou městskou atmosféru.

Nějakým zázrakem se dopravujeme na stadion Wisly, jelikož bus, kterým jsme měli jet, jsme jaksi nemohli najít. Vítá nás monumentální stavba, která momentálně, stejně jako spousta dalších v Polsku, prochází důkladnými opravami, aby byla nachystána na svátek evropského fotbalu v roce 2012. Koupě lístků se pro nás stává jakousi stezkou odvahu, neboť musíme nutně projít kolem asi 50 chuligánů Jagellonie Bialystok, ze kterých by každý jeden z nich zabil jedinou ranou pět koní. Lístky na Wislu se prodávají jenom s kartou kibica nebo na občanský průkaz. Kvůli tomu se také koupě docela protahuje a my se dostáváme na stadion až v 5. minutě zápasu. Pohled na tribuny je opět ohromující. Nachází se zde 17 900 diváků, což značí při momentální kapacitě 18 000 (po rekonstrukci pojme stadion až 37 000 fanoušků), že je takřka vyprodáno. Zajímavostí je, že chybí sektor hostí, který prostě není na rozestavěném stadionu kam umístit. Domácí diváci ale ukazují solidárnost a fanoušky Jagy pouští mezi sebe!
Domácí od prvních minut rozjíždí famózní support, do kterého se velmi často zapojují úplně všichni diváci na stadionu. Opět je zde známá paralela s husí kůží na těle, kterou máme při pokřicích fanoušků Wisly. Zápas končí výhrou domácích v poměru 2-0, když Jaga neproměňuje ani pokutový kop. Do děkovačky se zapojuje celý stadion beze zbytku a my můžeme leda tak sledovat tohle všechno s otevřenými ústy.

Po další noci strávené v hotelu se vydáváme na naši poslední zastávku po Polsku - koncentrační tábor Osvětim. Cesta vlakem opět probíhá bez problémů, a tak jediný zádrhel nastal paradoxně až na území ČR, kde náš vlak z Ostravy nabírá 4hodinové zpoždění.

Po celém tomhle zážitku mám skutečně obavy jít na českou ligu. České, moravské a slezské kotle o síle maximálně několika set lidí vypadají vskutku směšně oproti mnohatisícovým davům, které fandí na zápasech polské ligy. Obrovský rozdíl panuje také v mentalitě diváků na stadionech v Polsku a Česku. Na území našich sousedů fandí nejmenší, malí, starší i nejstarší fanoušci společně s kotlem, nikdo z nich se nestydí projevit emoce a otevřít ústa při zpěvu chorálů či pokřiků. Každý hrdě nosí symboly klubu, který má ve svém srdci. Potkáte jenom mizivé procento fanoušků, kteří na sobě nemají dres či šálu.

Pokud budete mít někdy možnost zajet do Polska na fotbalové utkání, určitě neváhejte, zanechá to ve vás skutečně silné dojmy a chorály vám budou znít dlouho v hlavě. Stejně tak příliš nevěřte tomu, že v Polsku chodí na fotbal party zabijáků, které jenom čekají, kde koho probodnout nožem. Je vidět, že organizačně se zde udělalo mnoho práce a my jsme skutečně nezažili žádné větší problémy před, v průběhu, ani po zápase.

Zde fota: www.facebook.com/album.php

Videa:
malý fanoušek Wisly ve víru tance: www.youtube.com/watch
chorál Wisly, který mě dostal: www.youtube.com/watch
fans Wisly: www.youtube.com/watch
fans Slasku: www.youtube.com/watch
fans Lechu: www.youtube.com/watch

Zdroj: