Jan Navrátil byl prakticky jediný hráč Slovácka, který v sobotu mohl rozhodnout o tom, že se žádné body z Uherského Hradiště exportovat nebudou. Obě svoje příležitosti ale zazdil.
Pro zasvěcené to nebylo žádné velké překvapení. Šikovný záložník totiž potřebuje na jednu branku zhruba deset šancí.
První velkou příležitost měl po půlhodině hry po nahrávce Klimenta, ale netrefil ani bránu.
„Věřil jsem si na střelu. Chtěl jsem to trefit, obránce už mě dojížděl, ale to mě neomlouvá. Určitě jsem měl trefit aspoň branku. Při té druhé šanci mi dával balon Milan (Petržela – pozn. red.), už jsem nečekal a chtěl jsem to uklidit plackou na zadní. Balon měl asi letět větším obloučkem, nebyla tam žádná razance,“ popisoval Navrátil svoji příležitost dvacet minut před koncem zápasu.
Českobudějovické Dynamo předvedlo, proč je v tabulce venkovních zápasů na páté příčce. Hrálo organizovaně, defenzivu mělo pečlivě propracovanou a také záložní řada byla aktivnější.
„Prvních pětadvacet minut jsme byli pomalejší, Budějovice byly hodně nepříjemné. Měly větší drajv, to nám scházelo. Nám nešly nohy a dostávali jsme se do takových nepříjemných situací. Potom se to možná překulilo na naši stranu. Řekl bych, že byly ještě nepříjemnější než Karviná, na jaře asi nejlepší soupeř ,“ míní Navrátil.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|