Rok a půl stála v čele druholigového 1. FC Slovácko. Fanoušci jí občas nemohli přijít na jméno. MARCELA MRÁZKOVÁ však prý ve fotbale diskriminaci necítila. „Nechci se chvástat. Ale myslím, že jsem svůj úkol splnila. A bylo to pěkná práce,“ říká „krizová manažerka“ holdingu podnikatele Zemka. Po podzimu v klubu skončila. Dnes má nový projekt: solární elektrárny.
* Z pozice předsedkyně představenstva 1. FC Slovácko odcházíte. Má to souvislost se špatnými výsledky týmu?
„Víte, já jsem byla s panem Zemkem domluvena na ročním působení ve fotbale. A on už někdy od léta hledal člověka do sportovního vedení klubu. Tam nám chyběl někdo s mnohaletou praxí ve vrcholovém fotbale. Pan Zemek dlouho vybíral, prověřoval si kandidáty. A nyní se rozhodl angažovat Vladimíra Krejčího. Já jsem projektová ředitelka holdingu Z-Group. Ve Slovácku jsem měla za úkol provést analýzu rizik a revitalizovat klub. Tehdy byl v úpadkovém stavu, zatížený desítkami milionů dluhů po bývalých majitelích. Já jsem krizový manažer, sportovní věci řešili jiní lidé. Pro mě to byla úplně normální manažerská práce, která přirozeně skončila.“
* Přesto jste byla mnohdy hromosvodem zloby fanoušků. Jako byste za špatné výsledky mohla hlavně vy
„Můžu říct, že se nyní ke mně dostávají pozitivní reakce na mé působení v klubu. Lidé asi chápou, že zdravá společnost je základ. Teprve poté může přijít na řadu plnění sportovních cílů. Mnozí fanoušci už vidí mou roli pozitivně. Kdo vás pořádně nezná, má o vás různé představy. Nikomu jeho názor neberu a nejsem feministka. Netvrdím třeba, že novináře mají dělat jen ženy. (úsměv) Já jsem vždycky každou věc komentovala. A někdo si pak mohl myslet, že o všem rozhoduju já. Ale tak to není. Jako manažerka jsem nemluvila jen za sebe. Pracovala jsem pro majitele. A ten věděl, jaká jsem a co umím. Kdo mě poznal lépe, byl překvapený, že jsem si nekladla žádné bariéry. K žádné diskriminaci nedocházelo.“
* Žen je ve fotbale hodně málo. Nevadí vám to?
„Myslím si, že se tam neženou. Není to problém pohlaví. Nikdo ženám nebrání. Muži prostě mají s vedením sportovních klubů více zkušeností. Mým cílem nebylo a není stát se na delší čas manažerkou ve sportu. Fotbal mám ráda, ale cítila jsem, že už se v něm profesně dál neposunu. Sama jsem pana Zemka požádala, jestli bych nemohla dostat nový projekt.“
* Jak se vám spolupracovalo s muži?
„Jsem zvyklá, v hutnictví je to velmi podobné... Pokud se ženy kritizují za to, že jsou emotivní, tak ve fotbale ukazují emoce chlapi. Od právníka můžete těžko čekat, že prokopne dveře. Zato po prohraném zápase ve fotbale se to spatřit dá. (úsměv) Zjištění, že i chlapi mají emoce, pro mě bylo příjemné překvapení. Celkově to byla pěkná práce. Líbila se mi. Samozřejmě si ale nebudeme namlouvat, že vládla spokojenost se sportovními výsledky.“
* Jste fanoušek fotbalu?
„Jsem spíš na individuální sporty. Líbí se mi takové, při kterých se člověk spoléhá sám na sebe. Věnuji se horolezectví. Ale fotbal se mi samozřejmě jako divákovi líbí. Především anglická liga. Nicméně nejsem fotbalistka. Mám technické a ekonomické vzdělání. Nechci se pouštět do nějakého hodnocení fotbalu. Na zápasy Slovácka pochopitelně budu dál chodit. Všichni víme, že jaro je úplně nová soutěž. V půlce sezony nemá smysl dělat závěry.“
* K vašim nejtěžším rozhodnutím nejspíš patřilo odvolání trenéra Leoše Kalvody, který měl dlouho vaši podporu a jehož práci jste oceňovala...
„Není to přesná konstrukce. Měli jsme informace, že Kalvoda umí pracovat v krizovém prostředí. Ale já jsem manažer. A když nejsou výsledky, musím zasáhnout. Kalvoda v jednu chvíli přestal věřit týmu. A to byl problém. Abyste byl úspěšný, potřebujete mít vizi, energii. A tu trenér ztratil. Proto musel odejít.“
* Povedlo se vám klub ekonomicky uzdravit?
„Nerada bych hodnotila samu sebe. Ale předpokládám, že k ozdravení došlo. Čísla hovoří za vše. Chtěla jsem pro Slovácko to nejlepší. Před rokem a půl jsme museli během několika dnů zabránit odnětí profesionální licence. Klub byl opravdu v úpadkovém stavu. Myslím, že moje mise byla ekonomicky úspěšná. Ale byla to těžká práce. Teď se chci posunout zase o krok dál. Koordinuju projekt solárních elektráren. To je velice zajímavá a ekologická záležitost.“
* Údajně ale zůstáváte členkou představenstva Slovácka. Je to tak?
„Ano. Vidíte, nikdo mě nechtěl vykousat. Nicméně je to dočasné řešení. Do budoucna to pro mě nemá význam. Z představenstva dobrovolně odejdu. I když mi Slovácko přirostlo k srdci.“
* Kam směřuje klub v době celosvětové ekonomické krize?
„To musí říct majitel.“
* Ale vy také dobře znáte ekonomické zázemí...
„Určitě se klub nesloží. Nelíbí se mi, jak dnes média referují o ekonomické krizi. Lidé se bojí něčeho, co ještě nepřišlo. Věřím, že to nebude tak horké. Jsem optimista. I v hutnictví jsou cyklické krize. A po každé z nich přichází oživení. Je jasné, že fotbalové kluby nebudou plýtvat penězi. Vím, že majitel Slovácka nechce dlouhodobě hrát druhou ligu. Je soutěživý a fotbal je hra. Ovšem ve sportu se nic naplánovat nedá.“
* Proč vlastně váš nadřízený Zdeněk Zemek zachránil fotbal v Uherském Hradišti?
„On to bere tak, že každý, kdo v regionu žije, by měl v rámci svých možností nějak pomoci. Byl osloven, zda by do klubu nevstoupil. Věděl, že zdejší lidé mají fotbal rádi. Proto Slovácko koupil. Bez něj by umřelo.“
***
DALŠÍ ŽENY V MUŽSKÉM FOTBALOVÉM SVĚTĚ
NINA BRACEWELL-SMITH (53) Po druhé světové válce část akcií Arsenalu odkoupila rodina Bracewell-Smith. Nina, která je dcerou diplomata, se do rodiny provdala. V roce 2005 se stala desátým členem představenstva londýnského celku, nyní je majitelkou třetího Arsenal Londýn největšího podílu akcií akcionářka klubu slavného klubu (15,9 %).
DELIA SMITH (67) V Británii je známa jako kuchařka. Má svou televizní show o vaření. Především je však majoritním vlastníkem druholigového Norwiche a jeho velkou fanynkou. Proslula tím, že v únoru 2005 vběhla mezi fandy a vybízela je k větší aktivitě. Norwich City „Kde jste? Potřebujeme majitelka vás!“ křičela do mikrofonu.
GIGI OERI (53) Třiapadesátiletá Švýcarka je jedinou ženou v Evropě, jež vlastní fotbalový klub, který si zahrál Ligu mistrů. Dědička farmaceutického koncernu Roche patří mezi nejbohatší občany země a její vášní je fotbal, který dříve aktivně hrála. Zajímavostí FC Basilej je, že v Basileji provozuje prezidentka klubu i muzeum panenek.
Autor: Michal Koštuřík (Deník Sport)
Zdroj: 
|
