Z Uherského Hradiště to dotáhl až do finále fotbalového Eura ve Wembley. Za mateřský klub ale kopal nejvýše divizi. O to více ho těší současné zlaté časy Slovácka, které dnes čeká v bulharském Plovdivu premiéra v evropských pohárech.
„Je to historický úspěch klubu. A za ním tvrdá práce všech, trenérů, vedení, realizačního týmu, hráčů, kteří to musí prodat na hřišti,“ říká jeho legenda Miroslav Kadlec, jehož syn Michal dnes povede hradišťský tým do boje s kapitánskou páskou.
Nezávidíte svým následovníkům? Když jste začínal ve Slovácké Slavii, hráli jste jen divizi a poháry byly utopií.
Je to vývoj. Hlavně jim závidím krásný stadion. My jsme měli okolo hřiště škvárovou atletickou dráhu, kvalita trávníků byla nesrovnatelná, hrávali jsme na oraništích, teď mají vyhřívání. Postup do evropských pohárů si kluci za kvalitní práci zasloužili.
Jak vůbec vnímáte současné Slovácko, které vzniklo v roce 2000 fúzí Slovácké Slavie Uherské Hradiště a staroměstského FC Synot?
Za našich dob by takové spojení bylo absolutně nemyslitelné. Jiskru převzal pan Valenta, Slovácká měla finanční problémy, takže se daly oba kluby dohromady a teď můžou být, myslím, s následujícím vývojem spokojení. Osobně beru Slovácko jako pokračovatele Slovácké Slavie. Hraje na místě, kde jsem hrával já. Kdyby klub zůstal ve Starém Městě, tak bych k němu neměl tak vřelý vztah. Že se hraje fotbal v Hradišti, je logické. Už jen vzhledem k velikosti stadionu a možnostem, které větší město nabízí.
FC Synot si na začátku nového tisíciletí vyzkoušel Intertoto, plnohodnotným pohárem je ale až Evropská konferenční liga, že?
Intertoto se nedá srovnávat s nynějším stavem. To byl letní pohár. Hrála ho mužstva, která skončila v lize na pátém, šestém, sedmém místě, a když nechtěla, tak nastoupil v pořadí další tým. Byl to takový pohár z nouze.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|