Milan Kerbr se chce znovu rvát o ligu

Slovácký fotbal by přece jen mohl mít dalšího pokračovatele tradice vicemistrů Evropy z roku 1996. Vedle Miroslava Kadlece se tímto titulem pyšní i Milan Kerbr a právě jeho syn by mohl jít ve šlépějích syna Miroslava Kadlece, Michala. Jenže jeho cesta nebude tak snadná, i když zdá se, že se nad ní přece jen rozjasňuje. Stejně jako Michal Kaldec i Milan Kerbr junior měl v kariéře raketový start. Ještě neskončil dorostenecký věk a už si jej trenér Dekař vytáhl k sobě do tehdejšího druholigového týmu, který se bil o návrat do nejvyšší soutěže. Šestnáct branek v nejvyšší dorostenecké soutěži, to byl nejlepší důkaz, že jablko i u Kerbrů nepadlo daleko od stromu. Otec Milan to totiž ze Slovácké Slávie Uh. Hradiště přes Zlín a Olomouc dotáhl právě až na EURO 1996. Mezi muži se jeho synovi zalíbilo a další sezónu už za áčko nastupoval. Jenže to mu pomalu končila smlouva a začínalo se jednat o nové. „Myslím, že nabízená smlouva tehdy neodpovídala tomu, co bych očekával. Bylo to i o penězích. Chtěl jsem být nezávislý na rodičích, a tak jsem měl určitou svoji představu. Hlavně mně však vadila nedůvěra trenéra. V půlce přípravy, ještě před jednáním o smlouvě, mě trenér Mazura poslal do béčka, aniž by mi to nějak zdůvodnil, a to jsem makal na sto procent. Myslím ale, že jsme to jednání tehdy nezvládli jak klub, tak já. I když větší chyba byla asi na mojí straně. Už se v tom ovšem nechci pitvat. Teď mám smlouvu ve Slovácku na tři roky a budu se snažit prosadit do A-týmu a hrát ligu,“ věří v lepší dnešek i zítřky talentovaný útočník, se kterým se to začalo před rokem a něco houpat. „Osm měsíců jsem trénoval sám v Sadech, kde jsem jenom běhal a kopal do zdi. Nebyla to příjemná etapa mojí kariéry. Chvílemi to vypadalo, že by to mohla být i tečka za mojí kariérou, ale teď to vidím spíše jako dvojtečku.“

Nová smlouva, nový začátek
Letos v létě společnou řeč s klubem našel a nad jeho kariérou znovu zasvítilo slunce. „Fotbal mi strašně chyběl. Navíc se o mě dlouhodobě zajímal trenér Machala z Frýdku. Frýdek si nemohl dovolit zaplatit za mě tabulkové odstupné a navíc po osmi měsících, kdy jsem fotbal nehrál, jsem se mu ani nedivil. Proto jsem podepsal smlouvu ve Slovácku a šel do Frýdku na hostování.“ Tam jej trenér Oldřich Machala jakoby pokropil živou vodou. Sice jej postavil na levý kraj zálohy, což zrovna není jeho nejoblíbenější post, ale jednadvacetiletému fotbalistovi, zvyklému pohybovat se v šestnáctkách soupeřů a důrazem rozesmutňovat protivníkovy gólmany, to tam začalo střílet. „S tátou fotbal hodně rozebíráme, věřím mu. Málokdo má takové zkušenosti jako on. Proto se snažím na jeho radu tlačit pořád do šestnáctky, protože i on říká, že právě tam se dnes rozhoduje každé utkání.“ A jeho zabijácký instinkt a hlad po gólech se zatím Frýdeckým vyplácí. Za podzim zaznamenal devět branek a to znamená podzimní korunu krále střelců MSFL. „Samozřejmě že mě ten titul těší a hlavně mně přidává sebevědomí. Když si vzpomenu, jak jsem spaloval šance ve druhé lize ve Slovácku. Třeba proti Opavě… Dnes bych se při nich už zachoval úplně jinak. Prostě jsem zkušenější. Půlrok ve Frýdku mně hrozně pomohl a chtěl bych za něj poděkovat jak všem spoluhráčům, kteří mají na mé střelecké formě velký podíl, tak hlavně trenéru Machalovi, který mně dává důvěru. Chtěl bych mu ji splatit dalšími góly. Kdybych skončil letos na jedenácti dvanácti brankách, spokojený bych nebyl. Teď chci aspoň patnáct šestnáct zásahů. Ve Frýdku mně vytvořili velmi dobré podmínky a já se jim za ně chci odvděčit,“ říká Milan Kerbr junior a naznačuje, že by pod Beskydy rád zůstal. Hostování tam má koneckonců do konce sezóny, ale nakonec může být všechno jinak.

Šance na ligu na obzoru
Slovácko totiž svého hráče bedlivě sleduje, a tak není divu, že devět branek v třetiligové síti není bez odezvy. Milan Kerbr nastoupí tento týden do tréninkového kempu a bude chtít přesvědčit, že má v sobě prvoligové parametry. „Jedná se o čtyřdenní test, při kterém sehrajeme i nějaká modelová utkání. Chci se v nich předvést a pokud bych cítil šanci a byl o mě zájem, tak bych se o prvoligový dres rád popral. Vím, že Slovácko dnes hraje trochu jiný fotbal než za trenéra Mazury, a vím také, že trenér Soukup to s mladými velmi dobře umí a nebojí se jim dát příležitost. Pokud by to vyšlo, tak bych se o ligu hrozně rád porval, a také si myslím, že bych se toho boje vůbec nebál,“ ukazuje, že na severu Moravy skutečně nabral potřebné sebevědomí.

Ligový dres a ligové starty by tak mohly být mezistupněm k vysněnému angažmá v evropské lize. „Nejblíže mám k bundeslize. Vždyť jsme s rodinou v Německu dlouho žili, když tam táta dohrával kariéru. Proto tam máme i spoustu známých. Je to ale skutečně sen, ke kterému je ještě hodně daleko a vede k němu pořádně trnitá cesta.“ Milan Kerbr se však už nebojí po ní vyrazit. Věří, že ten nejhorší okamžik, kdy nevěděl, co bude dál, už má za sebou. Teď má vše ve svých rukou, či spíše nohou, a jak sám říká a s úsměvem znovu opakuje: „Osmiměsíční půst od fotbalu byla v mé kariéře jen dvojtečka.“
 

Zdroj: