Lech Poznan - nedostižný vzor?

Někteří možná jméno Lech Poznan zaregistrovali až v této sezóně, ať už kvůli zápasu úřadujícího polského mistra na Spartě nebo kvůli spanilé jízdě základní skupinou Evropské ligy, na které postupně z cesty odstranili pohádkovými penězi zasypaný Red Bull Salcburk či italského giganta Juventus Turín.

Někteří si možná všimli, že účast fanoušků na turnaji přípravek v Hluku byla inspirována právě kolegy z polské Poznaně, kteří každoročně vytváří malým fotbalovým nadějím při obodobném turnaji v Polsku vynikající kulisu, kterou zdokumentovali na videonahrávce.

Mnohým neznámý klub se do mého srdce nesmazatelně zapsal už před více něž 19 lety. Porevoluční poměry nové „demokratické“ doby se podepsaly i pod tehdejší polský fotbal. Chaos, zmatek a anarchie vládla celou společností. Těžce zkoušený zůstal v tomto období i samotný polský fotbal. Nezájem diváků o fotbalová utkání, která byla doprovázena hromadnými výtržnostmi fanoušků na stadionech i v centrech měst, neexistující organizované skupiny ultras, chábé pořadatelství zápasů a stejně chabá prezentace fotbalových klubů – to všechno nedávalo tušit vzniku fenoménu, který se pomalu začínal rodit v zemi tehdejšího papeže římskokatolické církve Jana Pavla II. Mimochodem, sám Jan Pavel II., rodák z Wadowic, byl po celý svůj život velkým příznivcem fotbalu. Bůh mu vňal do vínku lásku k nejstaršímu polskému klubu – Cracovii Krakow. Jedinou událostí, která dokázala odstanit nevraživost mezi chuligánskými gangy v celém Polsku, se stal právě pohřeb Jana Pavla II. v roce 2005. Nikdy předtím, ani nikdy potom vedle sebe nestáli na jedné lodi fanoušci papežem milované Cracovie a znepřátelené Wisly.

Zatímco pontifikát Jana Pavla II. je zhruba v polovině a oblíbenost papeže stále roste, polský fotbal zažívá léta stagnace, když průměrná návštěvnost ligových zápasů těsně přesahuje hranici 4000 diváků, což je pro takřka 40 milionový stát mizerné vysvědčení.

Ve druhé polovině 90. let vzniká v hlavách pár jedinců myšlenka organizované skupiny fanoušků, která by svými hlasivkami chtěla podpořit svůj milovaný klub. Na řece Wartě se tvoří jedno z prvních organizovaných ULTRAS sdružení ve Velkopolském vojvodství. Trvá ještě několik let, než se smělé plány přenesou ve skutečnost, a v roce 2001 nastupuje na scénu skupina Ultras Lech Poznan 01.
Samotný klub Lech Poznan se v té době nalézá už druhým rokem ve druhé nejvyšší polské soutěži, přesto skupina pár jedinců dokáže až neuvěřitelným způsobem přilákat do kotle stadionu na Bulgarské ulici v průměru 10 216 diváků v sezoně 2001-2002. Při jednom ze zápasu druhé polské ligy se na stadionu v Poznani tísní neuvěřitelných 25 000 fanoušků, kteří zpívají chorály nepřetržitě celý zápas. Pokud pohlédneme o soutěž výš, zjistíme zajímavou skutečnost. V první polské lize vládne návštěvnosti krakowská Wisla, když její utkání navštívilo v sezoně 2001-2002 v průměru 7286 diváků. Což je o celé 3000 méně, než činí průměr v Poznani. Lech Poznan postupuje za fanatické podpory fanoušků do nejvyšší soutěže!

Od té doby pouze třikrát, z toho dvakrát kvůli přestavbě stadionu, uvidíme fanoušky jiného klub, než je Lech Poznan, vládnout tabulkám návštěvnosti nejvyšší polské soutěže.

V roce 2004 vzniká kolem Lechu Poznan jedno obrovské ULTRAS sdružení, které zaštiťuje všechna ostatní – WIARA LECHA. Toto uskupení se začínat starat o organizováni výjezdů na zápasy po celém Polsku. WIARA začíná postupně spolupracovat s nejvyššími klubovými představiteli, šíří osvětu fanoušků po celém městě, dokonce i na vysokých školách v samotné Poznani, zajišťuje doprovodné akce před i po zápasech a svými marketingovými úspěchy a vynikající organizací dokáže nalákat na stadion do Poznaně i na výjezdy do mnohdy vzdálených končin další tisíce lidí. Představitelé tohoto uskupení se starají také o choreoaktivity či o návrh a výrobu vlajek, šál a suvenýrů. Obrovskou výhodou je výborná organizovanost a velký počet lidí, kteří se chtějí podílet na fanouškovském životě se samotným klubem, který se jim odměňuje vstřícným přístupem při jednání o ULTRAS aktivitách.

Dnes patří fanoušci Lechu Poznan mezi ty vůbec nejlepší nejen v celém Polsku, ale také v evropském měřítku. Respekt, kdysi vybudovány neporazitelnými chuligány tohoto klubu, dnes prohlubují také ULTRAS skupiny a tisíce a tisíce obyčejných fanoušků, kteří se zžili s klubem a prožívají s ním všechny radosti i uskalí, spojené s fotbalovým fandovstvím. Když se v minulosti zrodil v hlavách pár nadšenců nápad, který měl změnit poměry na polské fanouškovské scéně, chodilo na Lech Poznan 2000 diváků, kteří po výhře zatleskali a v klidu odešli domů. Po 20 letech před námi stojí klub, na jehož domácí zápasy si najde cestu v průměru 23 000 fandů, kteří celých 90 minut křičí, vřeští, zpívají a skáčí. Po závěrečném hvizdu pro ně končí jeden zápas, jedno fotbalové utkání, které zrovna jejich milovaná fotbalová jedenáctka prohrála, ovšem každou další sekundu kolem sebe vidí dalších 20 000 až 46 000 vítězů (nová kapacita stadionu, která byla zaplněna na všechny zápasy Evropské ligy sezony 2010-2011). Jsou to lidé různých povolání, různého věku a společenského postavení, jsou to lidé, kteří se nebáli zapojit minimálně své hlasivky a podpořit tým při jeho cestě za vítězstvím, jsou to lidé, kteří, tak jako všichni, prožívají své osobní radosti a zklamání, jsou to lidé rozličných povah, názorů, osobnostních rysů, barvy pleti, náboženského vyznání, ovšem při příchodu na stadion se z nich stává jeden člověk, jedna krev a jedno srdce, které bije všem stejně.

Proč tohle všechno píšu? Když odhlédnu od skutečnosti, že Lech Poznan je po Slovácku mým nejoblíbenějším klubem na světě, vidím hodně paralel a podobností mezi situací v Lechu a Slovácku.

Lech Poznan vyznává ty samé modrobílé barvy jako naše Slovácko.
Lech Poznan stál před 10 lety na pokraji totálního krachu, plácal se ve druhé lize, stejně jako my, a měl jen bídný fanouškovský „kotel.“
Lech Poznan našel skupinu pár nadšenců, kteří byli zpočátku všem pro smích, ale kteří nikdy nepřestali dělat to, v co věřili a věří.
Lech Poznan postupně začal svou image budovat na vynikajícím supportu a fandění svým barvám, tak, jako se nyní snažíme my.
Lech Poznan po 10 letech fungování první oficiální ULTRAS skupiny dosáhl několikasetprocentního nárůstu fanoušků, kteří do té doby fandili pouze u televizních obrazovek. V českých poměrech se nám momentálně daří něco podobného.
Lech Poznan se nespokojil s tím, co už vybudoval, a stále se snaží pracovat na zlepšení dnes již vynikající atmosféry na stadionu, stále se snaží získávat další a další fanoušky na aktivity spojené se vznikem choreografií. O to samé usilujeme dnes i my. Procento fanoušků, kteří přiloží ruku k dílu při choreoaktivitách, je stále velmi malé a dá se spočítat na prstech jedné ruky, do budoucna je potřeba na tomto nešvaru zapracovat tak, jako na něm pracují právě v Lechu.

A KONEČNĚ: FANOUŠCI LECHU POZNAN SVÝMI HLASIVKAMI NEDAJÍ HRÁČŮM NA HŘIŠTI VYDECHNOUT, A V ROCE 2010 DOHNALI KLUB, KTERÝ LÉTA STRÁDAL, K POLKÉMU MISTROVSKÉMU TITULU! OSLAV V CENTRU MĚSTA SE ZÚČASTNILO NA 100 000 FANOUŠKŮ.

Pokud se všichni společně někdy prokoušeme k poslednímu bodu, můžeme si říct, že jsme nejlepší!

P.S. V prvním dubnovém víkendu budu osobně přítomen na zápase Lechu proti Slasku Wroclaw a přidám další dojmy.

Fanoušci Lechu:www.youtube.com/watch

www.youtube.com/watch 

www.youtube.com/watch

Zdroj: