Kníže Habanec: Když se vyhrávalo, fanoušci si brali dovolenou

Trenérské angažmá v současnosti nemá. Paradoxně je snad ještě více zatížený. Bývalý kouč Slovácka Svatopluk Habanec si přesto našel chvíli, aby zavzpomínal na úspěšné období v klubu v letech 2012-2016, během kterých tým dovedl na šesté místo v lize nebo dvakrát dokráčel do čtvrtfinále domácího poháru.

„Toto působení hodnotím jen pozitivně. Čtyři roky to pro obě strany bylo angažmá par excellence. Od mého příchodu v roce 2012 se nastavila určitá pravidla, klub se někam chtěl posunout. Směřovalo to nejen k výkonům a výsledkům, ale tzv. prosáklo celým klubem, což bylo nejdůležitější. Slovo koncepce v dané době mělo platnost. Od té chvíle z toho Slovácko žije a nadále v tom pokračuje,“ těší 51letého Habance.

Co nejdůležitějšího jste na Slovácku zavedl?
Všichni trenéři měli stanovený bod číslo jedna, na jehož konci by měla být jednota myšlení – chtěli jsme hrát určitým stylem, ve formaci 4-3-3. Praktikoval se od od A-týmu až po U-14. Nikdo o tom nepolemizoval, mělo to skvělý efekt.

Ve Slovácku se vám dařilo, v sezoně 2013/2014 jste dokonce skončili šestí. Čeho si za čtyři roky nejvíce ceníte?
Jednoznačně fanoušků, kteří u nás hráli velmi důležitou roli. Byli velmi vděční, že mají nejvyšší soutěž, což v menším městě nebývá pravidlem. Vždy nám přicházeli fandit. Když se udělal bod, byli šťastní, když tři body tak rovnou dovolenou. (se smíchem)

Jaký jste s fanoušky měl vztah?
Velice dobrý! Společně jsme dělali určité rituály – například ve 30. a 60. minutě na mě křičeli „Sváťo zamávej!“ Podle knížete Svatopluka mě tak dokonce nazývali. Bylo to moc krásné. Ve Slovácku vše celkově fungovalo na rodinném vztahu. Nejen s realizačním týmem probíhala setkání i mimo klub, slavili jsme narozeniny, byla tam uvolněnější atmosféra. Všemu to dodávalo punc.

Na jaký ročník nejradši vzpomínáte?
Přestože jsem zastáncem nastavení koncepce, tak musím říct, že čím výše jste, tím je vaše angažmá úspěšnější. Skončili jsme šestí, fanoušci to ocenili pohárem, nazvali nás Mistry Moravy. Považovali to za velký úspěch.

Dařilo se vám také v domácím poháru. Dvakrát jste hráli čtvrtfinále, celkově třikrát v řadě vypadli s Mladou Boleslaví. Nebylo to už ke vzteku?
Na zápasy s Mladou Boleslaví jsme nikdy neměli dobré vzpomínky. V jejich týmu se měnilo hodně hráčů ze Sparty, Slavie nebo Plzně, kvalita byla o něco výše. Porazili jsme je pouze krátce po mém příchodu ve třetím kole 3:0, od té doby snad jednou remizovali. Měli jsme bohužel smůlu. O poháru se ani nebavím, jednou jsem dokonce byl vyloučený za kritiku rozhodčího. (s úsměvem)

Jak už bylo zmíněno, ve Slovácko jste strávil čtyři úspěšné sezony. Nelitoval jste později odchodu?
Když se ohlédnu zpětně, tak jsem popravdě litoval, že jsem lépe nenačetl lidi a atmosféru Zbrojovky Brno. Myslel jsem si, že jdu do domácího prostředí, kde jsem vyrůstal, začínal s fotbalem a získal dorostenecký titul. Bohužel mě rok po nepodařeném vstupu do další sezony vyhodili z pozice trenéra a po 14 dnech také z místa sportovního ředitele. V duchu jsem si říkal, proč jsem nezůstal na místě, kde mě měli rádi. Předpokládal jsem, že se mi ve Zbrojovce bude dařit.

Proč se vám v Brně nedařilo, jak byste si představoval?
Ve Slovácku 12 trenérů souhlasilo s nastavenou koncepcí. V Brně tomu na začátku z 25 koučů věřili pouze dva. Trvalo dlouho, než jsem přesvědčil skupinu, aby pochopila, jakým směrem se vydat. Půlka z nich tomu stejně nakloněna nebyla.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku