Pokutových kopů už 38letý kapitán plzeňských fotbalistů Pavel Horváth proměnil nepočítaně. Penalta v nastaveném čase proti Slovácku však pro něj byla speciální. "Proti hráči z pole jsem kopal jenom na tréninku," připomněl, že gól na konečných 2:0 dal útočníkovi Liboru Doškovi.
Dvoumetrový útočník Došek vám střelu málem chytil, že?
Těsně před písknutím jsem zvedl hlavu a uviděl Došana, to mě rozhodilo. Známe se, a kdyby tady nebyli lidi, smál bych se tomu, ale já nemohl nic riskovat, proto jsem potřeboval penaltu proměnit. Chtěl jsem se na ni soustředit, ale provedení nakonec nebylo ideální. Naštěstí měl Libor moc velké rukavice a střela mu jen olízla prsty.
Proč jste právě vy tak často bránil Doška?
Pro stopery je těžké ho zezadu předskočit. Já jsem Libora nebránil, jen jsem pomáhal při práci stoperům, znepříjemňoval jsem mu život, aby se nemohl rozběhnout a prodlužovat balóny. Celkem se nám to dařilo.
Je mezi vámi velký výškový rozdíl. Jaké s ním byly souboje?
Byli jsme jako z té pohádky, jen nám chyběl Bystrozraký... S Došanem se známe dlouho, byly to normální souboje. Na body jsem možná vyhrál já, párkrát jsem byl faulovaný, ale tentokrát jsem nedostal žádnou ránu jako minule.
Proč jste na gól proti Slovácku čekali hodinu?
Nebylo to nic lehkého. Byli na nás dobře připravení a nedali nám moc prostoru. Byl to od nich dobrý výkon. Pomohla nám až branka Dana Koláře, pak už to bylo otevřenější. Problém nám dělalo i hřiště, které nebylo ideální. Míč hodně skákal a zlomek vteřiny, který byl navíc zapotřebí ke zpracování, pak akci zbrzdil.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|