Zápas Slovácka proti Mladé Boleslavi byl hlavně jeho příběh. Stanislav Hofmann si místo nemocného Vlastimila Daníčka navlékl kapitánskou pásku, po půlhodině hry vstřelil vedoucí branku. Mohl rozhodnout ve druhém poločase, ale dvacet minut před koncem nedal penaltu.
V závěru se jen smutně díval, jak hráči v oranžových dresech ve druhé minutě nastavení šťastně vyrovnali.
Měli jste šance, vy jste nedal penaltu. O výhru jste přišli v poslední minutě? Jak moc mrzí ztráta bodů?
Vlastně jsme všechno odbránili, odhlavičkovali. Z brejků jsme měli velké šance a moje penalta prostě rozhodla zápas. Kdybych dal gól, tak je po zápase. Takhle jsme se strachovali až do konce a stálo nás to dva body.
Při té penaltě jste věděl, kam ji budete kopat?
Chtěl jsem to kopat na stejnou stranu, ale nevyšlo to. Kopl jsem ji špatně, měla jít nahoru. Na tréninku je dávám, ale trénink není zápas, takže bohužel.
Byl jste na penaltu určený, nebo jste si po vstřeleném gólu věřil?
Je nás určených víc, ale Vlasta Daníček vypadl pro bolesti zad, Mára Havlík měl z prvního poločasu nakopnutý kotník. Dal jsem první branku, tak kluci říkali, že mám jít kopat, věřil jsem si. Myslel jsem si, že dám gól, bohužel jsem zklamal.
Jak jste viděl vyrovnávací branku? Byl to podle vás sporný moment?
Byl to poslední nákop soupeře a poslední útok. Z mého pohledu jsem viděl, že Mates (brankář Matouš Trmal - pozn. red.) boxuje balon, soupeř šel do gólmana, ani nevím, kdo tu branku dal. On mu balon vyboxoval do ruky, podle mého byl gól rukou. Musím se podívat na video, třeba jsem to v té rychlosti viděl špatně, ale z mého pohledu to byla ruka.
Nebylo těch sporných momentů v zápase víc?
Ten druhý gól, který jsme dali, tak nevím, co tam bylo. Prý ofsajd, ale máme zprávu, že to ofsajd nebyl. Praporek byl také zvednutý dost pozdě. Ještě se na to podívám.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|