Fanatici, díky! aneb Mira se loučí

Fanatici, děkuji.

Nastal čas, abych oficiálně předal pomyslné žezlo, kterým je megafon, do rukou mého nástupce Adama a poděkoval Vám všem za spolupráci. Upřímně ani netuším, jak dlouho jsem na stupínku (dříve na zábradlí) stával, ale deset let to bude určitě. Důvody, proč jsem poslední dobou již nelídroval jsou různé, od časových přes osobní, ale to není ani moc důležité, chci jen říct, že to nebyly důvody malicherné a možná, že kdo to nikdy nezkusil, ten to ani nepochopí.

Prošli jsme nádhernými roky, i roky kritickými. Když zavzpomínám do historie, povedlo se nám toho hodně. Zaplnili jsme kotel od shora až dolů, dokonce i schody bývaly plné. Vytvořila se spousta nových vlajek, spousta nových chorálů, krásná chorea. Vzniklo nespočet fanouškovských písní, nejvýznamnější je zřejmě Touha, která se stala právoplatně hymnou Slovácka. Dělali jsme akce i mimo prvoligovou scénu, podpořili jsme žáky na turnaji v Hluku, dělali jsme plesy nebo společenské akce v hospodě. Pravidelně jsme se scházeli a řešili jsme budoucnost a hodnotili minulost. I přestože, jsme byli nejmenší město na prvoligové mapě, vysloužili jsme si naší prací respekt u fanoušků soupeře. Byli, a ještě jsme, vnímáni jako silný fanouškovský tábor, obzvláště v domácím prostředí.

Chci poděkovat všem lidem, kteří mě po dobu mého lídrování doprovázeli. Nebudu vyjmenovávat, protože bych mohl někoho zapomenout, a to rozhodně nechci. Ale jednoho člověka si dovolím zmínit, protože od začátku do konce byl mou pravou rukou a vše jsem vždy s ním řešil a probíral, a hlavně, na vzestupu fanouškovské scény na Slovácku má největší podíl. Díky Marku!

Nebylo snadné najít člověka, který by tuto nevděčnou činnost rád dělal, a ještě se zaujetím a patřičným respektem od jiných. Přeji Adamovi, aby se mu dařilo, a všem ostatním kotelníkům chci sdělit, respektujte svého lídra, jen tak může kotel být opět silný. Všem děkuji za ty krásné roky, i nadále se budeme potkávat v kotli či mimo fotbal.

Mirek

Zdroj: