Jako vášnivý rybář musím konstatovat, že poslední dobou se v rybaření vyskytl nešvar a z mých posledních zážitků nabývám dojmu, že na březích českých řek přestává být bezpečno.
Byl to den jako každý jiný sedím na břehu Olšavy společně s dalšími rybáři, je krásný letní den ptáčci cvrlikají a popíjejíc nechutného piva z petláhve si vychutnávám pohodičku sobotního odpoledne.
V tom se z Kunovského lesa vyřítí tlupa mladých výrostků v šusťákových soupravách Everfish a Fishdale Rybník a s pokřikem „České řeky - pro rybáře!“ se řítí na nás. Jsem překvapen a tak z obavy o svou bezpečnost skáču do vody, a proto že neumím plavat, tak běžím po dně řeky na druhou stranu. Když jsem na druhé straně, tak vidím jak moje udice hoří a kolem ní tancují mladí muži s vlajkou Fisher Hunters, kteří vytahují choreo „Na březích řek už 105 let“. Mladíci se na mě dívají a dupajíce po mé rybářské židličce řvou „Revír Polešovice hooligans!“
Jsem fakt znechucen a společně s dalšími rybáři na to nevěřícně čumíme a kroutíme v hlavou. V tom se od soutoku blíží po Olšavě vznášedlo s osmi porybnými. Chuligáni na břehu hned skandují „VPJČ! VPJČ!“ (všichni porybní jsou čur...) a napadají další lidi na břehu. Nejvíce to odnesl mladík se slečnou, kteří se na břehu opalovali. Mladíka hodili do vody a slečně nakreslili sprostý obrázek na levé ňadro. To už nevydržel jeden z přítomných rybářů, skočil do auta a po sto metrech řve ze staženého okýnka „Hajzlové zasraní!“
Porybní nemají odvahu proti početnější skupině zasáhnout, a tak roste sebevědomí výtržníků. „Mrdáme celý svaz, rybičky ty sou v nás, udičky, vidličky, splávky a židličky, to nezakážou nám,“ nese se břehem Olšavy.
Jeden rybář sebral odvahu a mladíky okřikl. „Hej borci. Já tady rybařím a v tom hluku chytnu tak velké kulové,“ ohradil se asi sedmdesátiletý student. „Drž hubu ty hajzle,“ vrhlo se na něho sedm mužů v kapucích, hodili ho do vody vytáhli lulíny a a s pokřikem „Chcaní není zločin,“ znečistili jeho rybářské vybavebí.
V Tu chvíli přijíždějí další dvě vznášedla s porybnýma a to už je přeci jenom přesila a tak mladíci prchají do Kunovčáku s pokřikem „České řeky - pro rybáře!“
Porybní mě pak pak berou na výslech a ukazují mi černé fleky s tím, že pokud neidentifikuji ty, co to byli, tak že zařídí, že už si nezachytám, protože není problém dokázat, že jsem prý chytal bez papírů...
Možná jste nepochopili, co jsem tímto příběhem chtěl říct. Nemá to být jenom úsměvná historka „napsaná podle skutečné události! :-)“. Je to o třech stranách, které si myslí, že mají vždycky pravdu. Někteří ji mají více a jiní méně. V jakém je to poměru záleží na inteligenci každého čtenáře zvlášť...
Zdroj:
|