Hráči Slovácka před zápasem v Čáslavi možná čekali, že proti nim stane houževnatý a nebezpečný soupeř, co však tušit nemuseli byl fakt, že stanou proti protivníkům třem.
Jak je to možné, ptáte se? Jednoduché. Počítejte se mnou.
Protivník první - trávník.
No, upřímně řečeno, trávníkem by se to, co se na hřišti nacházelo, dalo nazvat pouze s velkou dávkou nadsázky a přivřenýma oběma očima. To, na čem se hráči pohybovali byla spíše velmi dobře namočená houba. Na takovém povrchu se kombinačně moc hrát nedá a o šancích mnohdy nerozhoduje ani tak um, jako spíše nevyzpytatelný odskok míče. Pravda, terén byl pro oba týmy stejný, ale i tak, pro technicky založený tým, zvyklý spíše na kombinaci a práci s míčem, jakým Slovácko je, byla tato skutečnost jednoznačně nevýhodou.
Protivník druhý - rozhodčí.
Ať se na mně pan Hrubeš a jeho pomocníci na pomezních čarách nezlobí, ale to, co předvedli dnes v Čáslavi, no radost pohledět. Problém je, že ani domácí diváci mnohdy nestačili koukat, jaké výroky trojice Hrubeš, Lhoták a Kovařík občas předváděla. Pánové v černém si snad mohli všimnout, že jsou na fotbale a ne na zabijačce u tlačenky. I když je fakt, že dříve popsaná hrací plocha po nějaké době hraní mohla pocit zabláceného prasečince evokovat.
Protivník třetí - hráči soupeře.
Kdo čekal, že Slovácko si pojede bez problémů pro tři body, ten byl až příliš optimistický, zaslepený dosavadními výsledky nebo prostě nesleduje druhou ligu. Čáslav není nadarmo na špici druholigové tabulky. Domácí statistika 7-1-0 a skóre 14:6 před zápasem hovořila za vše. A domácí ukázali, že to není náhoda a umí i kousat.
Těžko říct, zda by se utkání vyvíjelo jinak, nebýt předchozích dvou aspektů - možná podobně, jako na podzim, kdy v Hradišti Čáslav podlehla Slovácku 2:0. To už se ale nedovíme.
Hráči Slovácka přesto bojovali a byli to oni, kdo mohl jít do vedení poté, co se Fujerik probil až do šestnáctky, jeho střela však skončila těsně vedle. Hra se postupně vyrovnávala a oba týmy podnikaly útočné akce. Zatímco Slovácko se snažilo dostávat do šestnáctky soupeře pomocí průniků a centrovaných míčů, domácí to často zkoušeli z dálky. Oba brankáři, jak domácí Frydrych, tak i hostující Filipko byli pozorní.
Pan Hrubeš na sebe poprvé upozornil už v první půli, kdy evidentní faul na Filipka nechal nepovšimnut, naštěstí pro Slovácko byl u míče nejdříve Randa, který míč odkopl do bezpečí. Slovácko mohl srazit gól do šatny, jenže Fikejz ze dvou metrů branku přestřelil a v nastavení Filipko sice zlikvidoval nájezd Kocourka, ten ale dokázal míč vrátit před branku, kde sice včas zasáhl Formánek, kterého nevybíravě jeden z domácích srazil do branky. Ovšem rozhodčí opět nic neviděl, nechal pokračovat a domácí ještě stačili vytvořit před Filipkem nefalšovaný závar, z něhož však nakonec nic nebylo.
Po přestávce svůj part rozhodčí rozehráli docela a výsledkem byl stupňující se tlak Čáslavi. Filipka nejprve střelami s plochou dráhou letu zasypával Dian, později pak byla šestnáctka hostí středem veškerého dění na hřišti a obrana Slovácka byla v plné permanenci.
I přes odehrání téměř čtyř minut nastavení(z dvou ohlášených) se nakonec hráči Slovácka a jejich fanoušci mohli radovat z cenného bodu a udržení jarní neporazitelnosti.
FK Zenit Čáslav - 1.FC Slovácko 0:0
Sestava Slovácka:
Filipko - Randa, Němčický, Formánek, Jurkič - Fujerik, Stýskala(72.Perůtka), Kordula(82.Šimáček), Cleber - Chmelíček, Holub(58.Kazár)
Diváci: 875.
Zdroj:
|